A příště dostaneš srnku (letní povídka)

31. 07. 2014 23:30:03
Mezi ústřední postavy dětského světa patří bezesporu prarodiče. Obzvlášť v létě bývá jejich úloha význačná. U mě tomu nebylo jinak. Nezapomenutelné zážitky mám díky všem svým prarodičům, ale především jedna babička mi přichystala neopakovatelné chvilky.

Moje babička byla poměrně dobrodružné povahy. Žila se strýčkem ve věku mého otce a co chvíli se stěhovala na nějaké nové zajímavé místo. Jednou z těchto zastávek byla i usedlost na venkově, kde se babička rozhodla na čas usadit. Babička nebyla zrovna troškař, takže své hospodářství vybudovala skutečně velkolepě.

Ačkoliv vyrůstala v horské osadě, kde tvořila zvířata základní součást života, v 16 odešla do Prahy, kde byl později vrcholem jejího farmaření pes přiměřené velikosti. Ne však na tomto novém místě.

Součástí byl rozlehlý sad i kousek pole. Ve vybavení se skvěl dokonce i jeden traktor. Osídlení bylo ještě pestřejší. Stádo ovcí čítalo nějakých 15 kousků, k tomu 2 vepříci, početné hejno slepic, 4 psi a jeden velký černý kocour. Prostě prázdniny, jak mají být. Pro mě jako typicky městské dítko (i když nedobrovolně!) se jednalo doslova o ráj.

Babička navíc patřila mezi lidi, kteří rádi dávají na odiv svůj blahobyt. Jakékoliv mé dětské přání (jakkoli nesmyslné) tak bylo zpravidla vyslyšeno, ať již činem nebo alespoň příslibem.

Stejně královsky jsem se měla, i pokud jde o stravování. Babička razila heslo, že zdravý člověk má být řádně vykrmený. Dodnes se sestrou trneme, aby nás náhodou neoznačila za pěkné, neb to značí, že splňujeme její představy správně stavěné (rozuměj kypré) postavy. A ta se rozhodně neslučuje s představou ostatních, natož pak nás.

Ve svých dětských letech jsem babiččiny ideály rozhodně nenaplňovala, a tak se jako příkladná tchýně rozhodla mé živitelce trochu vypomoci.

Moje máma dodnes s hrůzou vzpomíná na ten šok, když mě po měsíci odloučení opět spatřila a málem mě nepoznala, jak jsem se pěkně zakulatila. Vlastně ani nevím, jak se to babičce podařilo, protože jsem patřila mezi velmi náročné strávníky. Každopádně výsledek byl stoprocentní.

Tehdy jsem si s postavou hlavu rozhodně nelámala a hltala jsem všechny úchvatné okamžiky, které mi babička svým přesunem nachystala. Moje čistá dětská duše byla zasažena především místním zvířectvem. Již tehdy jsem se totiž hrdě řadila mezi milovníky přírody, ovšem rodiče byli neoblomní, a tak se u nás doma vyskytovali maximálně mouchy či pavouci. A to mi příliš uspokojení nepřínášelo.

Zato u babičky jsem byla štěstím bez sebe. Babička byla velkorysá, a tak mi dokonce přiřkla vlastnictví 2 ze 4 psů. To bylo něco pro mě. Konečně se naplno rozvinuly mé pečovatelské vlohy a neúnavně jsem nosila, komandovala a chlácholila svá štěňata. Nejhorší chvilky pak přicházely večer, kdy jsem se musela svých společníků na pár hodin vzdát. Nikdy později jsem ráno nevstávala s takovým nadšením.

Bez povšimnutí nezůstali ani obyvatelé ovčí ohrady a obzvlášť jedno z jehňat patřilo mezi mé oblíbence. Dostávalo se mu různých výsad, jako bylo hodování ze slepičích žlabů a všelijaké dětské povely. Nikdy dřív (a vlastně ani nikdy později) jsem neměla k ovcím tak blízko.

Jak už jsem psala, babička nerada nechávala produkty své práce nepovšimnuté, a tak uspořádala i honosné rodinné setkání, kam pozvala dokonce i druhou linii naší rodiny.

Nedokázala jsem ani slovy vyjádřit, jak úžasnou babičku mám, když jsem se snažila vytáhnout před svými sestřenicemi z opačné strany. Mé nadšení však zůstalo nepochopeno, neboť babička uznávala především vlastní krev. Mým sestřenicím se tak výsostného zacházení rozhodně nedostalo. Já si ale stála za svým.

Svou obětavost babička projevovala především v kuchyni. Když jsem si jednou pochutnala u sousedů na guláši, jehož název jsem si nebyla schopná zapamatovat, neváhala mi vařit každý den nějaký guláš v naději, že to bude konečně ten správný. Zhruba po týdnu ale byla nucena jít se potupně zeptat.

Prožila jsem zde nezapomenutelné prázdniny, avšak toulavý duch mojí babičky se brzy opět přihlásil o slovo. Bylo to tak poprvé a zároveň naposledy, co jsem něco podobného zažila.

Babička si nerada nechala do něčeho mluvit, a tak nebylo osoby, která by ji dokázala zastavit. Právníkům babička nevěřila, zato však vlastnímu úsudku bezmezně. Již brzy se tak za dveřmi objevil ten milý pán, kterému babička svou usedlost prodala, s tím, že se jde nastěhovat, jak mu zaručuje smlouva.

A to byl vlastně konec pohádkového království jedné malé milovnice přírody. Moje štěňata se někam poděla, stejně jako ostatní zvířecí obyvatelé. Babička se přestěhovala do méně rozlehlého domku blíže k velkoměstu a vrátila se k jednomu psovi. Nedokážu ani popsat, jak jsem byla zklamaná, ale babička si věděla rady. Jeden pán jí totiž slíbil, že jí dá srnku. A ta prý bude moje...

Autor: Veronika Kubrichtová | čtvrtek 31.7.2014 23:30 | karma článku: 6.37 | přečteno: 337x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Letní povídka

Danka Štoflová

Jak mi ďábel láskyplně olíznul ruku!

Vdala jsem se za Tammyho, čerokézského indiána, žijícího v New Yorku. Ukázal mi, že život je zvláštní a mnoho věcí nevidím. Jenže já jsem česká holka a vím toho dost. Každý v New Yorku má svého psychoterapeuta, je drahý a k ničemu

27.6.2022 v 13:00 | Karma článku: 46.36 | Přečteno: 10305 | Diskuse

Danka Štoflová

Kulový blesk - aneb Nedám ti svůj hrnec!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně, na úpatí Great Smoky Mountains. Indiáni jsou pověstní svojí mlčenlivostí. Tak přesně ta mi leze děsně na nervy.

23.6.2022 v 10:31 | Karma článku: 46.20 | Přečteno: 5614 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Na kole kolem a okolo

Pravidelně jezdím na kole. To v mém případě znamená, že si pravidelně jednou za cca 15 let koupím kolo, doladím výbavu a namlouvám sama sobě, jak budu pořád jezdit a kolo se stane mou nedílnou součástí. Hahaha.

22.6.2022 v 17:15 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 369 | Diskuse

Danka Štoflová

Rozkošná sexy piha, přímo pod zadkem!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně poblíž indiánské rezervace, snad šťastně. Byla jsem a vždycky budu žárlivá. I když vím, že kolečka osudu zapadla přesně na ta správná místa.

16.6.2022 v 10:53 | Karma článku: 47.11 | Přečteno: 16284 | Diskuse

Danka Štoflová

O dívce jménem Faith

Vdala jsem se za indiána z kmene Čerokí, a žijeme v Severní Karolíně poblíž Národního parku Great Smoky Mountains.Indiáni věří, že osudy lidí a naší planety se odvíjí v cyklech.V cyklech zvláštních a neuvěřitelných, až srdce bolí.

14.6.2022 v 9:20 | Karma článku: 46.18 | Přečteno: 4928 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 629
Ačkoliv jsem bytost veskrze zvídavá, odpověď na otázku, kdo jsem, patří mezi ty vůbec nejtěžší. Jednou věcí jsem si ale naprosto jistá - v současné chvíli jsem především matka a to je role, okolo které se točí celý můj svět.
Více si můžete přečíst na www.usmevmamy.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...